DRAKOVINA

Proč s tím přicházím až teď, když jsem to v sobě dusila 40 let? Nechala jsem se od malička týrat a tajila jsem to před světem, protože jsem si myslela, že je to moje vina, že jsem špatná a nic jiného než týrání si nezasloužím. Od malička jsem to tajila a byla jsem ochotna si to děsivé tajemství vzít i do hrobu, ale... ALE: v lednu se moje matka stalkerka psychopatka vetřela k mému manželovi. Můj manžel se o mém strašném dětství nechtěl nikdy bavit, nezajímaly ho žádné podrobnosti, chtěl jen, abych se o něj starala líp než jeho matka, ale nebyl ochoten být mi manželem. Byl spíš věčné tříleté dítě, které nikdy nedospěje. A v době, kdy jsem umírala v nemocnici, psychopatka na mého manžela sehrála okouzlující milou babičku, a můj manžel se opět rozhodl, že mi raději bude škodit, než aby mi byl oporou. A po několika měsících, co se s tou  se svou příbuznou s výhodami tajně slézal, na mne prostě vybalil, že ji chce přitáhnout do našeho života. Do života mne a mých drahých dětí! A rovně

Vždycky jsem žila zdravě, kvašená zeleninka, naklíčená semínka, jogurt jen bílý, žádný hliník, podprsenky jen bez kostic, bacha na éčka, BPA...nikdy jsem nekouřila, vyhýbala jsem se i pasivnímu kouření (někdy to nešlo), alkohol jen svátečně, cvičila jsem, denně jsem ušla nejméně pět kilometrů... Před rokem v zimě mne začala strašně bolet záda, hlavně když jsem něco zvedala...neuroložka Mudr. Králová mne poslala na masáže. Škoda, že mne neposlala na rentgen, to bych dnes možná mohla chodit. Bolest byla čím dál horší, až jsem odešla z práce, chtěla jsem si najít nějaké méně fyzicky náročné zaměstnání. Ale pak to najednou vypadalo, že mne chytil žlučník. 10. 10. jsem šla k lékaři se žlučníkem, a pak to bylo, jako když stoupnete na kopci na lehce zasněženou ledovku a cestou jseště šlapete na hrábě: jela jsem šupem do nemocnice, když se ukázalo, že mám žlučník zdravý, absolvovala jsem desítky vyšetření, a jen měsíc trvalo, než zjistili, že mám rakovinu, která mi mimo jiné rozežrala obratl

Moc moc děkuji za všechny vaše modlitby, věřím, že bez nich bych tu už nebyla. Příčinou mé rakoviny je Zlo a nedostatek lásky, a to vaše modlitby dokáží porazit. „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a znějící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne.“ Matka mi lásku nedala a s manželem jsem to taky zrovna nevyhrála, ale lásku znám, dal mi ji Bůh sám. Jsem opravdu šťastná, ž

vždycky jsem vás měla moc ráda, ale neuměla jsem to říct ani dát jinak najevo. Předpokládám, že jste asi nevěděli,co mi ta psychopatka provádí. Děkuji vám za každý krátkodobý azyl, který jste mi kdy poskytli. Děkuji za vaši štědrost a laskavost. Často vzpomínám, jak Maruška krásně zpívala... Bála jsem se vás kontaktovat, aby se na mne přes vás ta psychopatka nedostala. A když jsem si přečetla celé   poučení o psychopatech , předpokládám, že když jsem se konečně dostala z dosahu týrání Jany Brejchové, pravděpodobně vám o mně ta psychopatka navykládala různé hrůzné nesmysly, tím horší, čím víc na mne nemohla. Nic si z toho nedělejte, nejste jediní. Jejích obětí je mnoho. Pořád jsem ta hodná holčička, jen jsem trochu vyrostla do šířky, protože jsem nedostatek lásky nahrazovala přemírou čokolád. Ale před pár měsíci mi našli rakovinu, díky níž jsem zhubla dvacet kilo. Rakovina mi rozežrala několik obratlů, takže musím pořád ležet, nikam se nedostanu, už tři měsíce čekám na vozík. Čeká

pokud jste si to vše o mém dětství přečetli, snad už chápete, proč jsem jako holka byla taková divná. Ale i jako dospělá jsem byla divná, hluboké rány se jen tak nezahojí, vždycky zůstane jizva. Omlouvám se vám všem, kterým jsem třeba ublížila, kterých jsem se dotkla, protože jsem nevěděla, jak se mám chovat. Prosím, odpusťte mi. Styděla jsem se za to, že mne matka neustále bije. Myslela jsem si, že jsem hodně špatný člověk, když si zasloužím tolik bití. Myslela jsem si, že jsem podřadný podčlověk. Byla jsem jedničkářka. Nešprtala jsem se, škola prostě byla moc lehká a jednoduchá. Přesto mnou někteří spolužáci opovrhovali, že jsem šprtka. A jiní zase mi záviděli - no představte si, že někdo třeba měl slíbené kolo, když nebude mít na vysvědčení čtyřku. Co by asi dostal za samé jedničky? Mercedes? Raketu na měsíc? A já jsem dostala jen vejprask a "Mohlo to být lepší!" To mi fakt nikdo nemusel závidět. Ale styděla jsem se za to a bála jsem se to někomu říct. Žila jsem ve zv

To se zeptala moje prostřední dcera, když si to přečetla. No, nebyla jsem u všech jejich rozhovorů... Vzpomínám si, že jednou taťka něco provedl, nějakou bezvýznamnou banalitu, ale asi by z toho měl malér, tak mi řekl, ať ho neprásknu mámě, řekla jsem mu, že pokud se mne zeptá, nedokážu lhát (to je zvláštní, že jsem nedokázala lhát ještě dřív, než jsem se stala křesťanem), a taťka řekl, že v tom případě už mne před ní nebude chránit. To bylo hodně naivní, nikdy mne nedokázal ochránit před tím, co mi dělala, když nebyl doma. Ale každopádně matka nasazovala otci obrovské parohy. Paní Brejchová nevydržela bez sexu. Vzpomínám si, že když byla se mnou a mým tehdy tříletým bratrem na dovolené v Jugoslávii, hned třetí den nás zavedla na skalnatou nepláž daleko od hotelu a tam sbalila vousatého jugoslávského studenta. Nechápu to, nikdy nebyla blonďatá sexbomba, žádná výrazná extrakráska, ale milenců měla mraky! Bylo období, že když jsem ráno vstala, v kuchyni seděl milenec, a když ten s

Bylo jedno období, kdy mi pořád slibovala, že mne dá do děcáku. Tedy do dětského domova, státní instituce, která se starala o odložené děti. To mne fakt nadchlo! Znala jsem děti z děcáku, tudíž jsem věděla, že bych si dost polepšila: odpolední svačiny, teplé večeře, pestrý společenský život, řád a odměny za dobré známky. Já jsem za dobré známky schytala jen opovržení a bití. A tak jsem polevila. Snažila jsem se, aby mne do toho děcáku dala. Vytírala jsem jen dvakrát týdně,  nakrémovala jsem jí jen jednu botu...a když mi při mlácení vyházela oblečení ze skříně, nechala jsem to ležet na podlaze. Neuklidila jsem to. Když mne bila příště, tak mi vzteky na oblečení vyházela knížky z knihovny. Nechala jsem je ležet. A při dalším bití vysypala šuplíky psacího stolu...a při dalším bití na to vysypala domeček pro panenky, který mi děda vyrobil z kartónové krabice, měla jsem ho schovaný pod postelí. Tedy vlastně pod gaučem. Já jsem neměla postel, musela jsem spát na velmi starém hrbolatém rozvr

Paní Brejchová mne kromě bití trápila i jinými prostředky: BOTY - Musela jsem nosit jedny boty mnoho let, i když už mi byly dávno malé. Prostě mi koupila boty a ty jsem musela nosit tři čtyři roky, i když mi byly o dvě čísla menší. Z toho mám tak strašnězdeformované prsty na nohou. ( A proto jsem vám, moje drahé dětičky, vždycky kupovala tolik bot. Abyste měly pohodlí a abyste mohly boty střídat.) OBLEČENÍ - Vždycky mi kupovala oblečení o číslo menší. A musela jsem ho nosit, i když jsem vyrostla a bylo mi o tři čísla menší. Tísnilo mne, škrtilo, špatně se mi dýchalo, měla jsem často mžitky před očima...Ale musela jsem ho nosit, nic jiného jsem neměla. Měla jsem fakt málo oblečení. (A proto ho vy máte tolik, že se vám nevejde do skříně.) A často se stalo, že když prala prádlo, "zapomněla" tam přidat moje, takže jsem si těch pár svých kousků musela prát v ruce. Já jsem totiž v pračce prát nesměla. A pak jsem si to ráno usela obléknout ještě mokré, protože jsem to nedokázala

Moje drahé milované děti! Já si hodně pamatuju. Ale úplně všechno ne, a snad je to i dobře, že ty úplně nejhorší věci jsou schované nejhlouběji. Moje matka Jana Brejchová se mne snažila zabít ještě dřív, než jsem se narodila. A když ve škole (na vysoké škole) dělali pokusy s radioaktivitou, zatajila, že je těhotná, aby ty pokusy mohla dělat. Tím se potom často chlubila, jak na "ně" vyzrála, na ty zlé lidi, kteří na pokusech s radioaktivitou zakazovali účast těhotným ženám. Čas od času se stalo, že se žena, které se tím paní Brejchová chlubila, zeptala, jestli neměla strach, že tím dítěti ublíží. Ale moje matka tuto otázku nechápala, Ona nikdy neměla strach, že mi ublíží. Ubližovat mi bylo přece hlavní náplní jejího života. Váš otec mi tvrdí, že je to moje vina, že mne matka týrala. Ano. Často jsem jí zavdávala příčinu k nenávisti. Tak třeba už jen tím, že jsem se narodila. Na Silvestra! Ona se totiž strašně snažila, abych se narodila na Nový rok. To bych totiž byla prv

Mou matkou byla Jana Brejchová. Nenávidět mne začala dávno před tím, než jsem se narodila, a v té době na mne začla být zlá. A hnusně se ke mně chová stále (přestože se jí aktivně vyhýbám). A nevěřím tomu, že by se k mým dětem chovala hezky. Je to velice zlá, zlomyslná a zákeřná žena. Psychopatka. A navíc pěstuje černou magii, a to je velice špatná věc. Moje drahé děti, myslela jsem si, že paní Brejchová je pro vás lepší mrtvá než živá. Vyprávěla jsem vám drobty o svém dětství, ale nikdy ne o své matce. Nedalo se o ní říct nic hezkého, lhát jsem vám nechtěla. A pravdu jsem vám říct nemohla, když jste byly malé - psychologové to nedoporučují. A když jste se mne ptaly, vyhýbala jsem se hovorům o ní, abych vám nemusela vyprávět, jak mi ubližovala, jak mne trápila, týrala, jak na mne byla jen zlá a nikdy hodná, protože mne nenáviděla. Ale teď, když ji váš otec zákeřně podloudně přitáhl do mého života, do vašeho života, je moc důležité, abyste věděly, čemu budete muset čelit. Váš otec se