Přeskočit na hlavní obsah

Proč až teď?

Proč s tím přicházím až teď, když jsem to v sobě dusila 40 let?
Nechala jsem se od malička týrat a tajila jsem to před světem, protože jsem si myslela, že je to moje vina, že jsem špatná a nic jiného než týrání si nezasloužím. Od malička jsem to tajila a byla jsem ochotna si to děsivé tajemství vzít i do hrobu, ale...
ALE: v lednu se moje matka stalkerka psychopatka vetřela k mému manželovi.
Můj manžel se o mém strašném dětství nechtěl nikdy bavit, nezajímaly ho žádné podrobnosti, chtěl jen, abych se o něj starala líp než jeho matka, ale nebyl ochoten být mi manželem. Byl spíš věčné tříleté dítě, které nikdy nedospěje.
A v době, kdy jsem umírala v nemocnici, psychopatka na mého manžela sehrála okouzlující milou babičku, a můj manžel se opět rozhodl, že mi raději bude škodit, než aby mi byl oporou. A po několika měsících, co se s tou  se svou příbuznou s výhodami tajně slézal, na mne prostě vybalil, že ji chce přitáhnout do našeho života. Do života mne a mých drahých dětí!
A rovněž jsem se od něj dozvěděla, že jsem se celý život chovala k lidem strašně, že jsem hnusná, a že mne matka týrala jen proto, že jsem si to zasloužila! Že jsem si zasloužila všechno, co mi ta psychopatka prováděla!
A tak jsem konečně pochopila, že jsem si vzala zrůdu! Kdo jiný než zrůda může schvalovat takové odporné chování vůči malým bezbranným dětem!
Najednou se ve mně něco zlomilo a viděla jsem nutnost s tím jít ven.
Ale jak s tím mám jít ven, když jsem "upoutaná" na lůžko? Tak jsem se rozhodla to zveřejnit na netu, aby si to mohli přečíst i lidé,  na které nemám kontakt. Napsala jsem to primárně pro své děti, aby věděly, proč jsem jim tajila "babičku". Chtěla jsem jim to všechno říct, až budou plnoleté, ale toho se asi nedožiju. Takže jsem byla takto donucena všechno jim vyklopit předčasně. Nemohu dopustit, aby jim ta psychopatka prováděla to, co mně!
A když mi můj manžel sdělil, že jsem se celý život chovala k lidem hnusně, musím všem vysvětlit, proč jsem byla taková divná, musím všechny požádat o odpuštění, abych mohla zemřít s čistým štítem.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tetičky a strýčkové,

vždycky jsem vás měla moc ráda, ale neuměla jsem to říct ani dát jinak najevo.
Předpokládám, že jste asi nevěděli,co mi ta psychopatka provádí. Děkuji vám za každý krátkodobý azyl, který jste mi kdy poskytli. Děkuji za vaši štědrost a laskavost.
Často vzpomínám, jak Maruška krásně zpívala...
Bála jsem se vás kontaktovat, aby se na mne přes vás ta psychopatka nedostala.
A když jsem si přečetla celé  poučení o psychopatech, předpokládám, že když jsem se konečně dostala z dosahu týrání Jany Brejchové, pravděpodobně vám o mně ta psychopatka navykládala různé hrůzné nesmysly, tím horší, čím víc na mne nemohla.
Nic si z toho nedělejte, nejste jediní. Jejích obětí je mnoho.
Pořád jsem ta hodná holčička, jen jsem trochu vyrostla do šířky, protože jsem nedostatek lásky nahrazovala přemírou čokolád. Ale před pár měsíci mi našli rakovinu, díky níž jsem zhubla dvacet kilo. Rakovina mi rozežrala několik obratlů, takže musím pořád ležet, nikam se nedostanu, už tři měsíce čekám na vozík. Čekám i na …

Spolužáci a kamarádi,

pokud jste si to vše o mém dětství přečetli, snad už chápete, proč jsem jako holka byla taková divná. Ale i jako dospělá jsem byla divná, hluboké rány se jen tak nezahojí, vždycky zůstane jizva.
Omlouvám se vám všem, kterým jsem třeba ublížila, kterých jsem se dotkla, protože jsem nevěděla, jak se mám chovat. Prosím, odpusťte mi.
Styděla jsem se za to, že mne matka neustále bije. Myslela jsem si, že jsem hodně špatný člověk, když si zasloužím tolik bití. Myslela jsem si, že jsem podřadný podčlověk.
Byla jsem jedničkářka. Nešprtala jsem se, škola prostě byla moc lehká a jednoduchá. Přesto mnou někteří spolužáci opovrhovali, že jsem šprtka. A jiní zase mi záviděli - no představte si, že někdo třeba měl slíbené kolo, když nebude mít na vysvědčení čtyřku. Co by asi dostal za samé jedničky? Mercedes? Raketu na měsíc? A já jsem dostala jen vejprask a "Mohlo to být lepší!" To mi fakt nikdo nemusel závidět.
Ale styděla jsem se za to a bála jsem se to někomu říct.
Žila jsem ve zvráce…

Proč DRAKOVINA?

Vždycky jsem žila zdravě, kvašená zeleninka, naklíčená semínka, jogurt jen bílý, žádný hliník, podprsenky jen bez kostic, bacha na éčka, BPA...nikdy jsem nekouřila, vyhýbala jsem se i pasivnímu kouření (někdy to nešlo), alkohol jen svátečně, cvičila jsem, denně jsem ušla nejméně pět kilometrů...
Před rokem v zimě mne začala strašně bolet záda, hlavně když jsem něco zvedala...neuroložka Mudr. Králová mne poslala na masáže. Škoda, že mne neposlala na rentgen, to bych dnes možná mohla chodit.
Bolest byla čím dál horší, až jsem odešla z práce, chtěla jsem si najít nějaké méně fyzicky náročné zaměstnání. Ale pak to najednou vypadalo, že mne chytil žlučník. 10. 10. jsem šla k lékaři se žlučníkem, a pak to bylo, jako když stoupnete na kopci na lehce zasněženou ledovku a cestou jseště šlapete na hrábě: jela jsem šupem do nemocnice, když se ukázalo, že mám žlučník zdravý, absolvovala jsem desítky vyšetření, a jen měsíc trvalo, než zjistili, že mám rakovinu, která mi mimo jiné rozežrala obratle…