Přeskočit na hlavní obsah

Sestry a bratři v Kristu,

Moc moc děkuji za všechny vaše modlitby, věřím, že bez nich bych tu už nebyla. Příčinou mé rakoviny je Zlo a nedostatek lásky, a to vaše modlitby dokáží porazit.



„Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a znějící zvon.
Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.
A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.
Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.
Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.
Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
Láska nikdy nezanikne.“
Matka mi lásku nedala a s manželem jsem to taky zrovna nevyhrála, ale lásku znám, dal mi ji Bůh sám.
Jsem opravdu šťastná, že jsem našla Ježíše, přijala jsem ho za svého spasitele, a tak, i když zemřu asi brzy, budu mít život věčný a moc se na to těším.

Sestry a bratři, děkuji vám všem za lásku, za to, že jsem se od vás mohla učit.
Děkuji všem, kteří mi, když  jsem ještě byla mladá holka, ukazovali, jak má vypadat rodinný život, a jak se má hodná maminka chovat k dětem.
Dášo, děkuji ti za to, žes mi ukázala, jak mám žít. Od té doby, co tě znám, jsem veselejší.
Lenko, děkuji ti, žes mi ukázala, že každý člověk může chodit hezky oblečený, stačí jen chtít.
Sestry, noste šaty a sukně, je to krásné!
Josefko, děkuji ti za to, žes mi dala odvahu, sílu a víru v lepší život.
Eliško, moje drahá sourozenkyně, je toho moc, za co bych ti měla děkovat, vypsat se to nedá....
Zuzanko, tvoje odvaha je inspirující, kéž bych měla sílu jako ty...
Boženko, děkuji ti za tvou velikou lásku a za tvoje praktické rady.
Moniko, děkuji za to, žes mi dala nové jméno. Kristínka.



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Spolužáci a kamarádi,

pokud jste si to vše o mém dětství přečetli, snad už chápete, proč jsem jako holka byla taková divná. Ale i jako dospělá jsem byla divná, hluboké rány se jen tak nezahojí, vždycky zůstane jizva. Omlouvám se vám všem, kterým jsem třeba ublížila, kterých jsem se dotkla, protože jsem nevěděla, jak se mám chovat. Prosím, odpusťte mi. Styděla jsem se za to, že mne matka neustále bije. Myslela jsem si, že jsem hodně špatný člověk, když si zasloužím tolik bití. Myslela jsem si, že jsem podřadný podčlověk. Byla jsem jedničkářka. Nešprtala jsem se, škola prostě byla moc lehká a jednoduchá. Přesto mnou někteří spolužáci opovrhovali, že jsem šprtka. A jiní zase mi záviděli - no představte si, že někdo třeba měl slíbené kolo, když nebude mít na vysvědčení čtyřku. Co by asi dostal za samé jedničky? Mercedes? Raketu na měsíc? A já jsem dostala jen vejprask a "Mohlo to být lepší!" To mi fakt nikdo nemusel závidět. Ale styděla jsem se za to a bála jsem se to někomu říct. Žila jsem ve zv

Proč DRAKOVINA?

Vždycky jsem žila zdravě, kvašená zeleninka, naklíčená semínka, jogurt jen bílý, žádný hliník, podprsenky jen bez kostic, bacha na éčka, BPA...nikdy jsem nekouřila, vyhýbala jsem se i pasivnímu kouření (někdy to nešlo), alkohol jen svátečně, cvičila jsem, denně jsem ušla nejméně pět kilometrů... Před rokem v zimě mne začala strašně bolet záda, hlavně když jsem něco zvedala...neuroložka Mudr. Králová mne poslala na masáže. Škoda, že mne neposlala na rentgen, to bych dnes možná mohla chodit. Bolest byla čím dál horší, až jsem odešla z práce, chtěla jsem si najít nějaké méně fyzicky náročné zaměstnání. Ale pak to najednou vypadalo, že mne chytil žlučník. 10. 10. jsem šla k lékaři se žlučníkem, a pak to bylo, jako když stoupnete na kopci na lehce zasněženou ledovku a cestou jseště šlapete na hrábě: jela jsem šupem do nemocnice, když se ukázalo, že mám žlučník zdravý, absolvovala jsem desítky vyšetření, a jen měsíc trvalo, než zjistili, že mám rakovinu, která mi mimo jiné rozežrala obratl