Přeskočit na hlavní obsah

Sestry a bratři v Kristu,

Moc moc děkuji za všechny vaše modlitby, věřím, že bez nich bych tu už nebyla. Příčinou mé rakoviny je Zlo a nedostatek lásky, a to vaše modlitby dokáží porazit.



„Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a znějící zvon.
Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.
A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.
Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.
Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.
Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
Láska nikdy nezanikne.“
Matka mi lásku nedala a s manželem jsem to taky zrovna nevyhrála, ale lásku znám, dal mi ji Bůh sám.
Jsem opravdu šťastná, že jsem našla Ježíše, přijala jsem ho za svého spasitele, a tak, i když zemřu asi brzy, budu mít život věčný a moc se na to těším.

Sestry a bratři, děkuji vám všem za lásku, za to, že jsem se od vás mohla učit.
Děkuji všem, kteří mi, když  jsem ještě byla mladá holka, ukazovali, jak má vypadat rodinný život, a jak se má hodná maminka chovat k dětem.
Dášo, děkuji ti za to, žes mi ukázala, jak mám žít. Od té doby, co tě znám, jsem veselejší.
Lenko, děkuji ti, žes mi ukázala, že každý člověk může chodit hezky oblečený, stačí jen chtít.
Sestry, noste šaty a sukně, je to krásné!
Josefko, děkuji ti za to, žes mi dala odvahu, sílu a víru v lepší život.
Eliško, moje drahá sourozenkyně, je toho moc, za co bych ti měla děkovat, vypsat se to nedá....
Zuzanko, tvoje odvaha je inspirující, kéž bych měla sílu jako ty...
Boženko, děkuji ti za tvou velikou lásku a za tvoje praktické rady.
Moniko, děkuji za to, žes mi dala nové jméno. Kristínka.



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Tetičky a strýčkové,

vždycky jsem vás měla moc ráda, ale neuměla jsem to říct ani dát jinak najevo.
Předpokládám, že jste asi nevěděli,co mi ta psychopatka provádí. Děkuji vám za každý krátkodobý azyl, který jste mi kdy poskytli. Děkuji za vaši štědrost a laskavost.
Často vzpomínám, jak Maruška krásně zpívala...
Bála jsem se vás kontaktovat, aby se na mne přes vás ta psychopatka nedostala.
A když jsem si přečetla celé  poučení o psychopatech, předpokládám, že když jsem se konečně dostala z dosahu týrání Jany Brejchové, pravděpodobně vám o mně ta psychopatka navykládala různé hrůzné nesmysly, tím horší, čím víc na mne nemohla.
Nic si z toho nedělejte, nejste jediní. Jejích obětí je mnoho.
Pořád jsem ta hodná holčička, jen jsem trochu vyrostla do šířky, protože jsem nedostatek lásky nahrazovala přemírou čokolád. Ale před pár měsíci mi našli rakovinu, díky níž jsem zhubla dvacet kilo. Rakovina mi rozežrala několik obratlů, takže musím pořád ležet, nikam se nedostanu, už tři měsíce čekám na vozík. Čekám i na …

Spolužáci a kamarádi,

pokud jste si to vše o mém dětství přečetli, snad už chápete, proč jsem jako holka byla taková divná. Ale i jako dospělá jsem byla divná, hluboké rány se jen tak nezahojí, vždycky zůstane jizva.
Omlouvám se vám všem, kterým jsem třeba ublížila, kterých jsem se dotkla, protože jsem nevěděla, jak se mám chovat. Prosím, odpusťte mi.
Styděla jsem se za to, že mne matka neustále bije. Myslela jsem si, že jsem hodně špatný člověk, když si zasloužím tolik bití. Myslela jsem si, že jsem podřadný podčlověk.
Byla jsem jedničkářka. Nešprtala jsem se, škola prostě byla moc lehká a jednoduchá. Přesto mnou někteří spolužáci opovrhovali, že jsem šprtka. A jiní zase mi záviděli - no představte si, že někdo třeba měl slíbené kolo, když nebude mít na vysvědčení čtyřku. Co by asi dostal za samé jedničky? Mercedes? Raketu na měsíc? A já jsem dostala jen vejprask a "Mohlo to být lepší!" To mi fakt nikdo nemusel závidět.
Ale styděla jsem se za to a bála jsem se to někomu říct.
Žila jsem ve zvráce…

Proč až teď?

Proč s tím přicházím až teď, když jsem to v sobě dusila 40 let?
Nechala jsem se od malička týrat a tajila jsem to před světem, protože jsem si myslela, že je to moje vina, že jsem špatná a nic jiného než týrání si nezasloužím. Od malička jsem to tajila a byla jsem ochotna si to děsivé tajemství vzít i do hrobu, ale...
ALE: v lednu se moje matka stalkerka psychopatka vetřela k mému manželovi.
Můj manžel se o mém strašném dětství nechtěl nikdy bavit, nezajímaly ho žádné podrobnosti, chtěl jen, abych se o něj starala líp než jeho matka, ale nebyl ochoten být mi manželem. Byl spíš věčné tříleté dítě, které nikdy nedospěje.
A v době, kdy jsem umírala v nemocnici, psychopatka na mého manžela sehrála okouzlující milou babičku, a můj manžel se opět rozhodl, že mi raději bude škodit, než aby mi byl oporou. A po několika měsících, co se s tou  se svou příbuznou s výhodami tajně slézal, na mne prostě vybalil, že ji chce přitáhnout do našeho života. Do života mne a mých drahých dětí!
A rovněž jse…