Přeskočit na hlavní obsah

Proč DRAKOVINA?

Vždycky jsem žila zdravě, kvašená zeleninka, naklíčená semínka, jogurt jen bílý, žádný hliník, podprsenky jen bez kostic, bacha na éčka, BPA...nikdy jsem nekouřila, vyhýbala jsem se i pasivnímu kouření (někdy to nešlo), alkohol jen svátečně, cvičila jsem, denně jsem ušla nejméně pět kilometrů...
Před rokem v zimě mne začala strašně bolet záda, hlavně když jsem něco zvedala...neuroložka Mudr. Králová mne poslala na masáže. Škoda, že mne neposlala na rentgen, to bych dnes možná mohla chodit.
Bolest byla čím dál horší, až jsem odešla z práce, chtěla jsem si najít nějaké méně fyzicky náročné zaměstnání. Ale pak to najednou vypadalo, že mne chytil žlučník. 10. 10. jsem šla k lékaři se žlučníkem, a pak to bylo, jako když stoupnete na kopci na lehce zasněženou ledovku a cestou jseště šlapete na hrábě: jela jsem šupem do nemocnice, když se ukázalo, že mám žlučník zdravý, absolvovala jsem desítky vyšetření, a jen měsíc trvalo, než zjistili, že mám rakovinu, která mi mimo jiné rozežrala obratle, úlomky obratlů dráždí nervy a ty vyvolávají bolest v břiše a jinde, a dvojité vidění a další ptákoviny.
Pro mne i pro lidi v mém okolí to byl opravdu šok, jako že když ji mám já, tak to už ji může mít každý, prevence nefunguje a nikdo není v bezpečí...Manžel byl překvapen, kolik lidí zamnou přišlo do nemocnice a kolik lidí mu nabízelo pomoc, jemu, cizímu člověku, jen proto, že mne mají rádi. Ale on nechce,aby mi někdo pomáhal, on mne chce trápit sám.
Nejhůř mi bylo, když jsem ležela v nemocnici v Ústí, musela jsem ležet  jen na zádech, nesměla jsem se hýbat, a tenkrát mi dvakrát týdně volali různí potenciální zaměstnavatelé, že můžu okamžitě nastoupit. Práce snů. Dokud jsem byla zdravá, nikdo se o mne nepral. Fakt bych tenkrát skočila z okna, kdybych se dokázala zvednout z postele.
Věděla jsem, že mi vypadají vlasy, tak jsem se nechala ostříhat nakrátko.
Snažila jsem se vypadat hezky, ale ani úsměv nezakryl tu šílenou bolest.

Po měsíci ležení jsem dostala korzet a rehabilitační sestra mne učila chodit. A pak jsem dostala chemoterapii a učila jsem se zvracet.
Prvního prosince mi začaly padat vlasy, bylo to horší než zvracení. Polštář plný vlasů. Všechno bylo plné vlasů, měla jsem je i v jídle. Hřeben byl jako kombajn. a bez vlasů mi byla ziminka na hlavičku. Přes internet jsem si koupila pár paruk, nosím je mezi lidi. Doma nosím hedvábné čepičky, ušila jsem si je z halenek, které mi byly už moc velké. Zhubla jsem skoro dvacet kilo. Ale pořád si připadám trochu tlustá.
Manžel se o mne skvěle staral. Týden. Déle mu to nevydrželo. Je strašlivě líný. Dneska mi nedal ani oběd, ani večeři, to brzy zhubnu další kila. Nic nedělá, jen se válí, všude je strašný bordel... Já nesmím nic dělat, musím hodně ležet, rozpadají se mi kosti a nedokážu ani zamést podlahu, natož umýt okna.
Lituji, že jsem se s ním nestihla rozvést, dokud jsem byla zdravá.
Proč jsem s nedokázala najít hodného milujídcího pracovitého manžela? Proč jsem se vdala za prolhaného nepřítele? Je to snad proto, že do mne matka vtloukala, že nejsem hodna lásky? Proto jsem si vzala líného hloupého sobce? Skoro mne i napadá, jestli můj manžel náhodou také není psychopat, jako moje matka.
Prvního května mi začaly růst vlasy! Konec plešatosti! Podle chemovýpočtů mi měly začít růst až v červenci. Ale dostala jsem od tatínka kouzelný šampón, a vlasy rostou! Přijďte si mě pohladit, je to jako hladit samet! A kdyby mi někdo chtěl namontovat madlo nad vanu, bylo by to skvělé. (Když jsem ležela v nemocnici, manžel mi tvrdil, že namontovat madlo je hračka! Ale ještě to madlo nedokázal ani koupit. Kdyby ho sakra aspoň koupil, dcery by mi ho možná zvládly namontovat...)
Stále čekám na vozík, ta měsíční čekací lhůta VZP už trvá tři měsíce! Tak moc bych chtěla ven! Všechno tam krásně kvete a já to nevidím!
A při tom všem stále bojuji s rakovinou - DRAKOVINOU, která má dvacet dračích hlav a já ji zkouším porazit. Mám i brnění pro boj s Drakovinou - nepadnoucí tvrdý korzet, který se mi zařezává do podpaží a na břicho mne tlačí tak, že se mi chce zvracet. Mám meč víry, a tím stínám Drakovině hlavy...ale moc mi chybí PRINC, sama to nezvládnu.
Jdu spát, další zprávy zítra.
Kačenka

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Spolužáci a kamarádi,

pokud jste si to vše o mém dětství přečetli, snad už chápete, proč jsem jako holka byla taková divná. Ale i jako dospělá jsem byla divná, hluboké rány se jen tak nezahojí, vždycky zůstane jizva.
Omlouvám se vám všem, kterým jsem třeba ublížila, kterých jsem se dotkla, protože jsem nevěděla, jak se mám chovat. Prosím, odpusťte mi.
Styděla jsem se za to, že mne matka neustále bije. Myslela jsem si, že jsem hodně špatný člověk, když si zasloužím tolik bití. Myslela jsem si, že jsem podřadný podčlověk.
Byla jsem jedničkářka. Nešprtala jsem se, škola prostě byla moc lehká a jednoduchá. Přesto mnou někteří spolužáci opovrhovali, že jsem šprtka. A jiní zase mi záviděli - no představte si, že někdo třeba měl slíbené kolo, když nebude mít na vysvědčení čtyřku. Co by asi dostal za samé jedničky? Mercedes? Raketu na měsíc? A já jsem dostala jen vejprask a "Mohlo to být lepší!" To mi fakt nikdo nemusel závidět.
Ale styděla jsem se za to a bála jsem se to někomu říct.
Žila jsem ve zvráce…

Tetičky a strýčkové,

vždycky jsem vás měla moc ráda, ale neuměla jsem to říct ani dát jinak najevo.
Předpokládám, že jste asi nevěděli,co mi ta psychopatka provádí. Děkuji vám za každý krátkodobý azyl, který jste mi kdy poskytli. Děkuji za vaši štědrost a laskavost.
Často vzpomínám, jak Maruška krásně zpívala...
Bála jsem se vás kontaktovat, aby se na mne přes vás ta psychopatka nedostala.
A když jsem si přečetla celé  poučení o psychopatech, předpokládám, že když jsem se konečně dostala z dosahu týrání Jany Brejchové, pravděpodobně vám o mně ta psychopatka navykládala různé hrůzné nesmysly, tím horší, čím víc na mne nemohla.
Nic si z toho nedělejte, nejste jediní. Jejích obětí je mnoho.
Pořád jsem ta hodná holčička, jen jsem trochu vyrostla do šířky, protože jsem nedostatek lásky nahrazovala přemírou čokolád. Ale před pár měsíci mi našli rakovinu, díky níž jsem zhubla dvacet kilo. Rakovina mi rozežrala několik obratlů, takže musím pořád ležet, nikam se nedostanu, už tři měsíce čekám na vozík. Čekám i na …

Proč to vlastně píšu? Hlavně pro své děti.

Mou matkou byla Jana Brejchová.
Nenávidět mne začala dávno před tím, než jsem se narodila, a v té době na mne začla být zlá. A hnusně se ke mně chová stále (přestože se jí aktivně vyhýbám). A nevěřím tomu, že by se k mým dětem chovala hezky. Je to velice zlá, zlomyslná a zákeřná žena. Psychopatka. A navíc pěstuje černou magii, a to je velice špatná věc.
Moje drahé děti, myslela jsem si, že paní Brejchová je pro vás lepší mrtvá než živá. Vyprávěla jsem vám drobty o svém dětství, ale nikdy ne o své matce. Nedalo se o ní říct nic hezkého, lhát jsem vám nechtěla. A pravdu jsem vám říct nemohla, když jste byly malé - psychologové to nedoporučují. A když jste se mne ptaly, vyhýbala jsem se hovorům o ní, abych vám nemusela vyprávět, jak mi ubližovala, jak mne trápila, týrala, jak na mne byla jen zlá a nikdy hodná, protože mne nenáviděla.
Ale teď, když ji váš otec zákeřně podloudně přitáhl do mého života, do vašeho života, je moc důležité, abyste věděly, čemu budete muset čelit. Váš otec se r…