Přeskočit na hlavní obsah

A týrala i dědu?

To se zeptala moje prostřední dcera, když si to přečetla.
No, nebyla jsem u všech jejich rozhovorů...
Vzpomínám si, že jednou taťka něco provedl, nějakou bezvýznamnou banalitu, ale asi by z toho měl malér, tak mi řekl, ať ho neprásknu mámě, řekla jsem mu, že pokud se mne zeptá, nedokážu lhát (to je zvláštní, že jsem nedokázala lhát ještě dřív, než jsem se stala křesťanem), a taťka řekl, že v tom případě už mne před ní nebude chránit.
To bylo hodně naivní, nikdy mne nedokázal ochránit před tím, co mi dělala, když nebyl doma.
Ale každopádně matka nasazovala otci obrovské parohy.
Paní Brejchová nevydržela bez sexu. Vzpomínám si, že když byla se mnou a mým tehdy tříletým bratrem na dovolené v Jugoslávii, hned třetí den nás zavedla na skalnatou nepláž daleko od hotelu a tam sbalila vousatého jugoslávského studenta.
Nechápu to, nikdy nebyla blonďatá sexbomba, žádná výrazná extrakráska, ale milenců měla mraky!
Bylo období, že když jsem ráno vstala, v kuchyni seděl milenec, a když ten samý den jsem se v noci šla napít, seděl v kuchyni úplně jiný milenec. A když nás ze školy pustili dřív a já jsem se chtěla jít domů převléknout, protože bylo vedro, nemohla jsem se dostat do bytu, protože byl klíč v zámku a v obýváku další milenec.
Bylo mi docela líto těch, kteří si mysleli, že jsou její jediní milenci.
Neměla žádný vyhraněný typ, nebyla vybíravá, brala vše, snad jen pod metr šedesát nešla, to je snad jediné vysvětlení, proč Mojmírovi z divadla ustlala v obýváku.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Spolužáci a kamarádi,

pokud jste si to vše o mém dětství přečetli, snad už chápete, proč jsem jako holka byla taková divná. Ale i jako dospělá jsem byla divná, hluboké rány se jen tak nezahojí, vždycky zůstane jizva.
Omlouvám se vám všem, kterým jsem třeba ublížila, kterých jsem se dotkla, protože jsem nevěděla, jak se mám chovat. Prosím, odpusťte mi.
Styděla jsem se za to, že mne matka neustále bije. Myslela jsem si, že jsem hodně špatný člověk, když si zasloužím tolik bití. Myslela jsem si, že jsem podřadný podčlověk.
Byla jsem jedničkářka. Nešprtala jsem se, škola prostě byla moc lehká a jednoduchá. Přesto mnou někteří spolužáci opovrhovali, že jsem šprtka. A jiní zase mi záviděli - no představte si, že někdo třeba měl slíbené kolo, když nebude mít na vysvědčení čtyřku. Co by asi dostal za samé jedničky? Mercedes? Raketu na měsíc? A já jsem dostala jen vejprask a "Mohlo to být lepší!" To mi fakt nikdo nemusel závidět.
Ale styděla jsem se za to a bála jsem se to někomu říct.
Žila jsem ve zvráce…

Proč to vlastně píšu? Hlavně pro své děti.

Mou matkou byla Jana Brejchová.
Nenávidět mne začala dávno před tím, než jsem se narodila, a v té době na mne začla být zlá. A hnusně se ke mně chová stále (přestože se jí aktivně vyhýbám). A nevěřím tomu, že by se k mým dětem chovala hezky. Je to velice zlá, zlomyslná a zákeřná žena. Psychopatka. A navíc pěstuje černou magii, a to je velice špatná věc.
Moje drahé děti, myslela jsem si, že paní Brejchová je pro vás lepší mrtvá než živá. Vyprávěla jsem vám drobty o svém dětství, ale nikdy ne o své matce. Nedalo se o ní říct nic hezkého, lhát jsem vám nechtěla. A pravdu jsem vám říct nemohla, když jste byly malé - psychologové to nedoporučují. A když jste se mne ptaly, vyhýbala jsem se hovorům o ní, abych vám nemusela vyprávět, jak mi ubližovala, jak mne trápila, týrala, jak na mne byla jen zlá a nikdy hodná, protože mne nenáviděla.
Ale teď, když ji váš otec zákeřně podloudně přitáhl do mého života, do vašeho života, je moc důležité, abyste věděly, čemu budete muset čelit. Váš otec se r…

Tetičky a strýčkové,

vždycky jsem vás měla moc ráda, ale neuměla jsem to říct ani dát jinak najevo.
Předpokládám, že jste asi nevěděli,co mi ta psychopatka provádí. Děkuji vám za každý krátkodobý azyl, který jste mi kdy poskytli. Děkuji za vaši štědrost a laskavost.
Často vzpomínám, jak Maruška krásně zpívala...
Bála jsem se vás kontaktovat, aby se na mne přes vás ta psychopatka nedostala.
A když jsem si přečetla celé  poučení o psychopatech, předpokládám, že když jsem se konečně dostala z dosahu týrání Jany Brejchové, pravděpodobně vám o mně ta psychopatka navykládala různé hrůzné nesmysly, tím horší, čím víc na mne nemohla.
Nic si z toho nedělejte, nejste jediní. Jejích obětí je mnoho.
Pořád jsem ta hodná holčička, jen jsem trochu vyrostla do šířky, protože jsem nedostatek lásky nahrazovala přemírou čokolád. Ale před pár měsíci mi našli rakovinu, díky níž jsem zhubla dvacet kilo. Rakovina mi rozežrala několik obratlů, takže musím pořád ležet, nikam se nedostanu, už tři měsíce čekám na vozík. Čekám i na …